Jdi na obsah Jdi na menu
 




dává nám ochutnat ta středa

poslední pocit samoty

i samoty je občas třeba

na tu si nechám soboty

a třeba taky na talíři

co nakreslili tři malíři

ten čtvrtej to jsi vlastně Ty

šedovlasý a od barev

na zdi maluješ záplaty

tak zůstane mi pod kůži

týden, co lásku utuží

vzpomínat budu z našich řádků

co prožili jsme sami pátků

a to nám končí...

stejně pak zase něco začne

obyčejné i mnohoznačné

v pondělky budu básně psát

v úterý o nich povídat

vždyť lidský život není věčný

a to mi přijde neskutečný

tak jak ty naše

ty čtvrtky pro nás nekonečný

no jen si představ - neděle

ta i navzdory čtvrtkům

snídani nejlíp do postele

může být kafem od večera

a ranní pusa s vůní chmele

tak chutná ranní premiéra

ukončí kdesi na trase

ten z milionu našich týdnů

no vždyť už bylo načase...