O zimním stýskání - Guy
Možná, že víš to, jak mi je,
když noc do hlavy nalije
zvětralé slivky loňských snů,
smíchané s tříští výmyslů
jarního tání o spáse...
Možná to víš,
jak stýská se...
Asi víš dobře, jak mi je,
když zima sněhem zakryje
všechno, co dříve spálil mráz,
Ty víš, že pak se stýská snáz...
A je i dálky zásluhou,
že stýská se mi
na druhou...
Ty víš moc dobře, jak mi je,
když zima rampouch zaryje
do těch míst někde pod hrudí,
tam kde to nejvíc zastudí,
když chybí teplé objetí...
A stýská se mi
na třetí...
Vzkaz - Janina6
Odhrň mi z čela dnešní den,
míjíš mě cestou k televizi,
ne, neříkám, že jsme si cizí,
jen se už nějak nenajdem.
V tom bytě, co byl dřív tak malý
jak boty které toužíš zout,
až jsme si občas vyčítali,
že se v něm nedá nadechnout.
Říkali jsme si: "Mám tě dost!"
Netušili, co všechno máme,
teď nám snad prostor povyrost,
že se už ani nepotkáme.
Odhrň mi z čela rýhy let,
z mých úst si přečti horké vzkazy,
nemám tě dost a to mi schází,
pojďme si znovu překážet...
Něžná krutost - Anetté
Krvavá stopa po kamenném srdci
Odlesky od lásky poslední
Jizvy a rány, hluboké vrásky
Všechno, co zbylo z pár slz čiré lásky
Bez zájmu spát - čekám až se rozední
Bez zájmu vstát - čekám až se setmí
Bez zájmu žít - čekám až se mi vrátíš
Cítím ten šedý dým, co stoupá ze tmy
Z posledního slunce, co sfoukl jsi mi
Tak sladce a němě,
Křehce a jemně
A něžně
A mě - naivní a hloupé,
Zdálo se, že je to běžné
Mé naděje zbořil jsi jako hrad z písku
Pusť mě už, prosím, něžná lásko,
z tvého drtivého stisku
Všechno Tvoje, co zůstalo mi
Objímám slepě a beze slova
Zabilas mě lásko a to se nesmí
Zabils mě a nechala bych tě udělat to znova...
Návrat do nikdy - Alejandra Samuel
Zas v sobě nacházím to dítě malý,
co hodin nad zlámanou hračkou zvládlo řvát
a v maminčině náruči jen pro smích
těm s křivými pohledy
byť jedenkrát.
Tak toho špunta v sobě nosím,
co hrát si směl jen na chodníku
od sousedů k sousedům
se starou Tatrou bez volantu,
v nedalekých zahradách,
jen tam smích slušel dětským rtům.
Jsi dítě, smějou se mi dnes,
ukaž si prstem: To jsem já!
(Je blbá... Neuteču, Tobě ne a Ty to víš)
Jsi jediný, kdo stál kdy při mně,
směj se mi, nepochopíš...
Jen jednu prosbu vyslyš, prosím, než mě spolkne nezájem,
jen řekni mi, kým mám se stát,
ať miluješ mě takovou,
jaká jsem...
Bez Tebe - Alejandra Samuel
Dny budou napjaté a šedivé,
jak popůlnoční tráva,
když se mi dlouho nevracíš,
když srdce postonává.
Visíme na sobě, jsme Vstříc a Navzájem,
do uzlu spleteni, pod nehty vraženi,
tvrdí jak solný sloup (ten pocit my známe)
my tiší svědkové podvádění...
Dny budou napjaté a šedivé,
jak úder gongu do mého týlu,
když nohy's utrhal (viděla jsem tě)
a tuš jsi rozlil po motýlu.
Dny budou napjaté jak struna z kytary,
na ní se pověsím jak špatnej hráč
a pak ti zabrnkám,
naposled,
bez řečí,
šedivý requiem,
jímž skončí pláč...
Možná, že víš to, jak mi je,
když noc do hlavy nalije
zvětralé slivky loňských snů,
smíchané s tříští výmyslů
jarního tání o spáse...
Možná to víš,
jak stýská se...
Asi víš dobře, jak mi je,
když zima sněhem zakryje
všechno, co dříve spálil mráz,
Ty víš, že pak se stýská snáz...
A je i dálky zásluhou,
že stýská se mi
na druhou...
Ty víš moc dobře, jak mi je,
když zima rampouch zaryje
do těch míst někde pod hrudí,
tam kde to nejvíc zastudí,
když chybí teplé objetí...
A stýská se mi
na třetí...
Vzkaz - Janina6
Odhrň mi z čela dnešní den,
míjíš mě cestou k televizi,
ne, neříkám, že jsme si cizí,
jen se už nějak nenajdem.
V tom bytě, co byl dřív tak malý
jak boty které toužíš zout,
až jsme si občas vyčítali,
že se v něm nedá nadechnout.
Říkali jsme si: "Mám tě dost!"
Netušili, co všechno máme,
teď nám snad prostor povyrost,
že se už ani nepotkáme.
Odhrň mi z čela rýhy let,
z mých úst si přečti horké vzkazy,
nemám tě dost a to mi schází,
pojďme si znovu překážet...
Něžná krutost - Anetté
Krvavá stopa po kamenném srdci
Odlesky od lásky poslední
Jizvy a rány, hluboké vrásky
Všechno, co zbylo z pár slz čiré lásky
Bez zájmu spát - čekám až se rozední
Bez zájmu vstát - čekám až se setmí
Bez zájmu žít - čekám až se mi vrátíš
Cítím ten šedý dým, co stoupá ze tmy
Z posledního slunce, co sfoukl jsi mi
Tak sladce a němě,
Křehce a jemně
A něžně
A mě - naivní a hloupé,
Zdálo se, že je to běžné
Mé naděje zbořil jsi jako hrad z písku
Pusť mě už, prosím, něžná lásko,
z tvého drtivého stisku
Všechno Tvoje, co zůstalo mi
Objímám slepě a beze slova
Zabilas mě lásko a to se nesmí
Zabils mě a nechala bych tě udělat to znova...
Návrat do nikdy - Alejandra Samuel
Zas v sobě nacházím to dítě malý,
co hodin nad zlámanou hračkou zvládlo řvát
a v maminčině náruči jen pro smích
těm s křivými pohledy
byť jedenkrát.
Tak toho špunta v sobě nosím,
co hrát si směl jen na chodníku
od sousedů k sousedům
se starou Tatrou bez volantu,
v nedalekých zahradách,
jen tam smích slušel dětským rtům.
Jsi dítě, smějou se mi dnes,
ukaž si prstem: To jsem já!
(Je blbá... Neuteču, Tobě ne a Ty to víš)
Jsi jediný, kdo stál kdy při mně,
směj se mi, nepochopíš...
Jen jednu prosbu vyslyš, prosím, než mě spolkne nezájem,
jen řekni mi, kým mám se stát,
ať miluješ mě takovou,
jaká jsem...
Bez Tebe - Alejandra Samuel
Dny budou napjaté a šedivé,
jak popůlnoční tráva,
když se mi dlouho nevracíš,
když srdce postonává.
Visíme na sobě, jsme Vstříc a Navzájem,
do uzlu spleteni, pod nehty vraženi,
tvrdí jak solný sloup (ten pocit my známe)
my tiší svědkové podvádění...
Dny budou napjaté a šedivé,
jak úder gongu do mého týlu,
když nohy's utrhal (viděla jsem tě)
a tuš jsi rozlil po motýlu.
Dny budou napjaté jak struna z kytary,
na ní se pověsím jak špatnej hráč
a pak ti zabrnkám,
naposled,
bez řečí,
šedivý requiem,
jímž skončí pláč...