Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nač myslí Tvoje žena

        Tos mi tak šeptal...vzpomínáš?

        Našeptával mi krásných věcí spousty

         a já si přála, abys nebyl sen...

        Snad pro tu slzu alkoholu,

        co Ti v žilách kolující,

        city mátla.

 

                Tou chutí plnou starostí,

                nových dnů,

                dětských radostí

                opíjím se teď já...

 

                        Přiznávám,

                        nejsem sečtělá

                        manželka svého manžela,

                        v očích mám pořád

                        ty samé, neuhaslé

                        ohně.

 

                                Za okny zase padá sníh

                                a Ty máš vločky ve dlaních,

                                zadýchán, ubit, uslzen,

                                plníš mi každý dětský sen

                                a já?

 

                                        Stojím tu jako před lety,

                                        z pradávných oslav konfety

                                        ve vlasech zapomenuty...

 

                                                        Jen naslouchám...

 

 


Leporelo pláče

                                             Je to tak trochu vyznáním

                                             To leporelo moje

                                             Jsem sama sebou vepsaná

                                             V mé malované kóje

 

                                             Čtu si ty svoje obrázky

                                             Rozkládám svoje strany

                                             Na bocích svážu provázky

                                             Po slovech nenapsaných

 

                                             A pak na řádek poslední

                                             Že mám strach z minulosti

                                             Nakreslím rtěnkou do ruda

                                             Dvě překřížené kosti


Týdenní

dává nám ochutnat ta středa

poslední pocit samoty

i samoty je občas třeba

na tu si nechám soboty

a třeba taky na talíři

co nakreslili tři malíři

ten čtvrtej to jsi vlastně Ty

šedovlasý a od barev

na zdi maluješ záplaty

tak zůstane mi pod kůži

týden, co lásku utuží

vzpomínat budu z našich řádků

co prožili jsme sami pátků

a to nám končí...

stejně pak zase něco začne

obyčejné i mnohoznačné

v pondělky budu básně psát

v úterý o nich povídat

vždyť lidský život není věčný

a to mi přijde neskutečný

tak jak ty naše

ty čtvrtky pro nás nekonečný

no jen si představ - neděle

ta i navzdory čtvrtkům

snídani nejlíp do postele

může být kafem od večera

a ranní pusa s vůní chmele

tak chutná ranní premiéra

ukončí kdesi na trase

ten z milionu našich týdnů

no vždyť už bylo načase...


…tdn-tdn-tdn…

 

          Inzerátem: Hledá se opuštěné rameno

          co oči moje skryje

          a trpělivě bude snášet otřesy

          tdn – tdn – tdn

          takhle jezdím po kolejích

          tak pane výpravčí, už stop, prosím

          zastavte ten splašený vlak

          Možná si ten inzerát přečteš

          jojo, to jsou řádky o Tobě

          a nebo jen o tobě (?)

          já drahám nikdy nevěřila

          nediv se

          jsem taky takový pendolino

          Nespraví to už „miluju Tě“

          kašlu Ti na ty blbý fráze

          frázovat umím i bez Tebe

          ...máš černý svědomí, miláčku?

          kdysi jsem zmizíkovala známky v žákovský

          jen nebylo mi dvacet

          Tak hergot, to mě zase nikdo neslyší?

          Chtěla jsem se jen vypovídat

          a pan výpravčí si klidně spí u jiný

          nenechá mě vystoupit...

                   tdn-tdn-tdn

                              takhle jezdím po kolejích

                                                                            tdn-tdn-tdn


Řeč Samuela Morse

--/---/.-./..././---/...-/-.-/.-/--..--//-/---//.---/.//...-/./-.-./

--/..-/.---//-././...-/./.-./-./-.--//--/../.-.././-././-.-./

...-/-.--/-../.-./--../../--//...//-./..//..../.-./.-/-//.../..//-.././-./

...-/.-../../.-../.-//..././/--/..//-../---//-/./.--././-./

 

-.-/-../---//-/---//.-./---/--../.-../..-/.../-/../--..--//-../---/.../-/.-/-././/--../.-/-.-/..-/..././-.-/....../

.---/.-/..../---/-../---/...-/-.--/--..-/--..-/--..-/




Trochu dětské a ještě více dospělé

 

Na klikách zůstaly otisky Tvých tlapek
…trochu dětské a ještě více dospělé…
měla bych je setřít a pak kroužit bytem
tak jak ten nejvěrnější tichošlápek


Podložím dveře polštářem a posadím se naň
…rozmyslíš se a třeba se vrátíš…
s každým otevřením posouvám se
v těch stupních devadesáti


S posledním dnem nemám nikde stání
…ramena od stěny zpuchřelé…
kdy už se pod oknem ozve to Tvoje zapískání
trochu dětské a ještě více dospělé



Naše první dovolená

Popichuješ mě
- jak chladné ranní svítání, studený obklad s ledem
- jak rychlík, který uhání a slepené rty medem

...zase ta fráze, slyšíš?
Zněla jak Mozart před lety,
jak Lentiniho sonety...
neslyšíš...

Pokreslíš mě
- svým inkoustovým perem, ztracenou mapou do Říma
- potom se chvíli perem a v půli cesty usínám

...nezabloudíme, co myslíš?
Odpovíš.

"Bloudit u Máchova jezera?"

...a já si zase nevzala kinedril...


 

Maličkost


Rozsvítím nebe

Otevřu dlaně

A pak se usměju

To se přec stane...

 


Více mých dílek je k nalezení tady!