Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. 11. 2009

13. 11. 2009

 Zjišťuju, že bych si hrozně moc přála být dokonalou, nejlepší, a poslední dobou se dostávám do fáze, kdy pro to dělá hodně. Zatím ne maximum, ale snažím se, abych i těch 100% dosáhla.

 Nejhorší pak je, když přijde někdo, na jehož názoru mi záleží a i když to třeba udělal s dobrým úmyslem, podkopne mi nohy, řekne mi, co to tady vlastně vykládám za lži a já letím po hlavě dolů a veškeré úsilí, nadšení a dosavadní úspěch se sypou jak domeček z karet.

 Vlastně tohle dělal i můj táta a mě to vadilo, bolelo. A tak jsem natruc chtěla být nejhorší a bála se, že to uvidí, že nejhorší jsem. Až časem se to vynulovalo, ale táta mě stejně jako dobrou asi nikdy nevnímal. Natož nejlepší.

 Paradoxně i já dost používám kritiku, možná proto, že třeba v umění ji považuju za vhodnou, i když ne vždy potěší, ale člověk by ji měl umět vzít s hrdostí a vztyčenou hlavou.

 Shrnuto a podtrženo – ne v každé hře unesu prohru.

 

 //A proto se bojím, že mě jednou požádáš, abych odešla a zároveň se bojím, že to neuděláš. Ono je někdy těžký odpíchnout se od dna.

 

 Místo slov, který ubližujou, slyšet bych chtěla chválu, protože i když někdy něco pokazím, je dost věcí, které zvládnu. Nebo ne?

 

Můj dnešní sen:

 

Všednodenní

Má mysl už je vzhůru

                                       oči se ještě snaží spát

v mozku se mísí vůně kávy

pach cigarety

a tebe

Vůně,či pach          ?

Otáčím se na bok

automaticky

protože právě TEĎ rozsvítíš lampičku

abys dokreslila svůj obličej

zakryla stopy po včerejším vínu a milování

Jsi krásná

                   odlíčená

                   nahá

Jsi krásná

když se z bezradným výrazem snažíš být ještě krásnější

Dělám,že spím

pozoruji každý tvůj pohyb

ale tohle ti nikdy nepovím

Raději vdechuji směs kávy a cigaret

a celý den budu myslet na dnešní ráno

a na to

jak krásně obyčejně jsi krásná

 

//Kdybys mě tak někdy alespoň na chvíli viděl jinou... Opravdovou...