5. 11. 2009
Zjišťuju, že bych si hrozně moc přála být
dokonalou, nejlepší, a poslední dobou se dostávám do fáze, kdy pro to dělá
hodně. Zatím ne maximum, ale snažím se, abych i těch 100% dosáhla.
Nejhorší pak je, když přijde někdo, na jehož
názoru mi záleží a i když to třeba udělal s dobrým úmyslem, podkopne mi
nohy, řekne mi, co to tady vlastně vykládám za lži a já letím po hlavě dolů a
veškeré úsilí, nadšení a dosavadní úspěch se sypou jak domeček z karet.
Vlastně tohle dělal i můj táta a mě to
vadilo, bolelo. A tak jsem natruc chtěla být nejhorší a bála se, že to uvidí,
že nejhorší jsem. Až časem se to vynulovalo, ale táta mě stejně jako dobrou asi
nikdy nevnímal. Natož nejlepší.
Paradoxně i já dost používám kritiku, možná
proto, že třeba v umění ji považuju za vhodnou, i když ne vždy potěší, ale
člověk by ji měl umět vzít s hrdostí a vztyčenou hlavou.
Shrnuto a podtrženo – ne v každé hře
unesu prohru.
//A proto se bojím, že mě jednou požádáš, abych odešla a zároveň se
bojím, že to neuděláš. Ono je někdy těžký odpíchnout se od dna.
Místo slov, který ubližujou, slyšet bych
chtěla chválu, protože i když někdy něco pokazím, je dost věcí, které zvládnu.
Nebo ne?
Můj dnešní sen:
Všednodenní
Má mysl už je vzhůru
oči se ještě snaží spát
v mozku se mísí vůně kávy
pach cigarety
a tebe
Vůně,či pach ?
Otáčím se na bok
automaticky
protože právě TEĎ rozsvítíš lampičku
abys dokreslila svůj obličej
zakryla stopy po včerejším vínu a milování
Jsi krásná
odlíčená
nahá
Jsi krásná
když se z bezradným výrazem snažíš být ještě krásnější
Dělám,že spím
pozoruji každý tvůj pohyb
ale tohle ti nikdy nepovím
Raději vdechuji směs kávy a cigaret
a celý den budu myslet na dnešní ráno
a na to
jak krásně obyčejně jsi krásná
//Kdybys mě tak někdy alespoň na
chvíli viděl jinou... Opravdovou...