Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. 11. 2009

13. 11. 2009

 Dnes mi přišel zajímavej mail, ve kterém se pojednává o tom, že jsem se již tolik a tolik měsíců nepřihlásila na svůj starý blog a hrozí, že bude zrušen. Souhlasila jsem se zrušením, ale objevila jsem tam tolik dávných myšlenek, že jsem se rozhodla je zkopírovat sem, protože jsou z doby, na kterou vlastně zapomenout nechci. I když už dávno žiju jinak, mám jiné názory, jsem vážnější a dospělejší.

 Když se poohlédnu za tím, co bylo, bylo to vážně krásný, ale zažít si to znovu? Nejspíš bych už nechtěla, všechnu tu krásu doprovázelo až moc bolesti. Přesto jsem vděčná, že jsem mohla to mohla zažít, vždyť naše chyby nazýváme zkušenostmi a právě ta etapa mého života byla plná chyb. Věřila jsem něčemu, pro co jsem v podstatě nic neudělala, ač si právě protiřečím, protože v mých očích jsem pro to udělala a obětovala hrozně moc, přestože spíše emociálně.

 Někdy se mi o tom zdá, ani ne o vztahu, který mě po rozchodu obral o krásnou naivitu a přinutil mě hledat zase nová životní pozitiva, ale právě o těch emocích, který byly.

 A dávno jsem se smířila s tím, že ta trocha zůstane navždy ve mně, že ta jizva bude bolet navždy.

 Na druhou stranu, do mého života zase potichu vešel někdo, s kým mi je krásně, někdo, kdo dělá všechno pro to, abych byla zase šťastná a to vědomě, což mi teď zní jako rajská hudba, nejspíš proto, že jsem nic podobného ještě nezažila. Jasně, zase v tom jsou nějaký negativa, nebyla to láska, která uhodila jako blesk z čistýho nebe, přišla pomalu, s rozumem, a každým dnem roste...

 Takže dnešní den zase zakončím dvěmi důležitými větami, i když nejspíš do větru psanými: „Dane, děkuju, že ses objevil, děkuju Ti za to, co ve mně obnovuješ i tvoříš, čím mě činíš mnou, děkuji Ti, že jsi... Miluju Tě...“ (a pevně doufám, že si to taky jednou přečteš a pochopíš)

O zimním stýskání - Guy

možná že víš to jak mi je
když noc do hlavy nalije
zvětralé slivky loňských snů
smíchané s tříští výmyslů
jarního tání o spáse

možná to víš
jak stýská se

asi víš dobře jak mi je
když zima sněhem zakryje
všechno co dříve spálil mráz

ty víš že pak se stýská snáz

a je i dálky zásluhou
že stýská se mi
na druhou

ty víš moc dobře jak mi je
když zima rampouch zaryje
do těch míst někde pod hrudí

tam kde to nejvíc zastudí
když chybí teplé objetí
a stýská se mi
na třetí