Scéna 1:
Obsazení:
Prolog
Služka (1) rodiny Montekových
Služka (2) rodiny Kapuletových
Hospodský
Benvolio Montek
Tybalt Kapulet
Paní Monteková
Paní Kapuletová
Romeo
Ochlasta
(zatáhnutá opona, nastupuje prolog a spustí)
Prolog: Příběhy dávají člověku věřit……..
(otevírá se opona a za jeho zády se spustí příběh)
(V hospodě sedí ještě ochlasta. Přichází první služka a usedá u stolu v hospodě. Sedne, mávne rukou a začne mluvit.)
Služka 1: Obsluha? Přineste mi jedno pivo.
Hospodský: Hned to bude…(ozve se za oponou)
Prolog: Verona. Město vášně a nenávisti.
(přijde druhá služka z obecenstva ….)
Služka 2: Dejte sem taky jedno. (usedne a začnou spolu vyprávět)
Služka 1: Luskáte tím palcem na mě, drahá?
Služka 2: Luskám si palcem, drahá.
Služka 1: Luskáte tím palcem na mě, drahá drahá?
Služka 2: Nikoli drahá, neluskám tím prstem na Vás, drahá, luskám si prstem, drahá.
Služka 1: Chcete snad něco, drahá?
Služka 2: Já drahá? Ne, drahá!
Služka 1: Proto, drahá. Kdybyste si totiž něco přála, drahá, tu mě máte, drahá.
(vstane od stolu a přesedne si k S2)
Náš Pán je aspoň takový pán, jako váš Pán, drahá.
Služka 2: Lepší není, než náš.
Služka 1: No, dejme tomu, drahá.
(na scénu vstupuje Benvolio)
Ó, náš Pán!!!
Služka 2: Doufám, že nemyslí Alláha! (ironie)
Služka 1: Abyste věděla, drahá, náš je lepší.
Služka 2: Lhářko! (vstane od stolu a strčí do Služky1)
Benvolio: (odtrhne služky) Jste normální? To nemáte ani trochu rozumu?
(na scénu vstupuje Tybalt)
Tybalt: (hovoří k Benvoliovi) Dal ti někdo právo jednat s mou služebnou? Přisedni a poznáš, co znamená prohrát.
Hospodský: Láhev koňaku? (nalije oběma, Tybalt a Benvolio si přiťuknou)
Tybalt: Ať zvítězí ten lepší.
(dávají si páku)
Benvolio: Chci jen zjednat mír.
Tybalt: (hořce se zasměje) Mír? Nenávidím to slovo jako….jako….. naše politiky, jako tebe a všechny Monteky!
(vystoupí paní Kapuletová, páka zůstává nerozhodná)
Kapuletová: Co se to tu děje???
(Tybalt a Benvolio zůstávají v němém úžasu)
(na scénu vystupuje paní Monteková a vrhá se na Tybalta)
Monteková: Ty lotře Kapulete!
Kapuletová: Už ani krok! Nechte mého synovce na pokoji!
Monteková: Kdo se to tu vracel k věcem dávno zapomenutým?
Benvolio: (olízne prst) Tybalt na mne machroval. Hraje si tady na Chucka Norrise
Monteková: Neviděls Romea??? Jsem ráda, že se do toho sporu nezapletl.
Benvolio: Už hodinu před otvíračkou, jsem se vydal přes makové pole do hospody U Růžového draka. Když najednou vidím Romea, jak stepuje před vchodem. Šel jsem k němu jenže jak mě uviděl, tak utekl, ale neměl jsem na to, abych ho doběhl.