Jdi na obsah Jdi na menu
 






Nárok na nárok

Devět dní jenom spolu,

co naposled mi stačí,
v páru do výšin a sama pak dolů,
v tomhle jsme občas hráči.

Pořád si říkáme ty svoje city,
je to tak trochu ze zvyku,
tak dávno v nás zůstaly skryty
tisíce ze sta zlozvyků.

To Tys naučil mě lhát
a takhle mě to nebaví
       -
míchat si z lásky koncentrát
a žít ve stínu zábavy.

Teď teprve chápu ty naše chyby...
...iluze, naděje, vyřčené sliby...
Nechci už lítosti ani lok!
Bez výhrad,
beze lží,
prostě mít nárok na nárok...