Prolog: Skončili jsme zas na chvíli
tam, kde jsme dosud nebyli,
zas jedna malá krutá krize
ulhaná jak ta televize.
Tak co se to v nás zase děje?!
Je tohle vůbec realita?!
Mám pocit pouhé beznaděje,
že život je jen banalita
a moje slova příjdou Ti pak
zas jak ta hloupá formalita...
vplížila se zas jako stín
poslouchat, co Ti vyprávím
ta zmije malá, proradná
cesta do říše záhadna
do říše lží, pláče a zlosti
tam mi teď láska láme kosti
bez milosti a s lítostí
s kapkou neněžných něžností
bažinou krásných krutostí
a slibů s prošlou platností
vyhraje to ten, kdo se postí
ve tváři výraz nevinnosti
jen ten, kdo nezačíná hrát
s důvodem nasytit svůj hlad
Děkuju:)
(dee-dead, 30. 1. 2008 17:28)